O čtení
To jsou dvě hlavní otázky, které si musel položit každý, kdo se poprvé setkal s tímto termínem.
Ano, rychlé čtení znamená číst rychle, ale nejen to. Rychlé čtení není jen o tempu, jakým daný text „zhltáme“. Především je o porozumění a vcítění se do textu. Je to aktivní proces, který člověka obohacuje o nové poznatky. A je také o tom výborném pocitu, který máme, když dokážeme předvídat, co v textu následuje, když začínáme chápat autorovy myšlenkové pochody a když se dostaneme až na dřeň textu.
Každý z nás je v současnosti obklopený obrovským množstvím informací – valí se na nás z televize, novin, časopisů a hlavně internetu. Zatímco v minulosti byl hlavní problém informace získat dost rychle (aby byly ještě aktuální a použitelné), v dnešní době je problémem dost rychle je vstřebat, dřív než přijdou další. A navíc ne všechny informace, ke kterým se dostaneme, jsou pro nás užitečné. Možným řešením tohoto problému je tyto zdroje prostudovat a zjistit to.
Jenže znovu – nemáme čas ani schopnosti procházet všechny zdroje. Tento problém se dá částečně odstranit výběrem – na některé z nich musíme prostě rezignovat. A rychlé čtení nám poskytne prostředky, jak se vypořádat s tím zbytkem.
Z předchozích vět by se molo zdát, že rychlé čtení je přínosem hlavně pro ty, kdo jsou dennodenně zavalení obrovským množstvím materiálu, kterým se musí pročíst. Ano, ale kromě toho je rychlé čtení také vynikajícím prostředkem jak trénovat mozek a jeho funkce. Luštíte křížovky? Doplňujete sudoku? Tak proč nezkusit také rychlé čtení?
Mnoho lidí už má základy rychlého čtení zvládnuté, aniž by o tom věděli. Sami se naučili, jak v každodenním spěchu číst nejrůznější dokumenty tak, aby jim to nezabralo příliš času. I tyto schopnosti se ale stále dají zlepšovat.
Zavzpomínejte na chvíli na první třídu. První aktovka s Mikimauzem, pouzdro, první paní učitelka a před námi tři základní úkoly - naučit se číst, psát a počítat.
Jak nás tedy naučili číst? Nejdříve jsme se naučili poznávat jednotlivá písmena, až jsme zvládli celou abecedu. Potom jsme se naučili slabikovat s prvním slabikářem. A nakonec jsme se občasným předčítáním celé třídě naučili víceméně plynule číst nahlas. Od tohoto momentu dále už ale nebylo žádné čtení nahlas potřeba, měli jsme si číst potichu a tímto momentem naše vzdělání v oblasti čtení skončilo.
Jen pro informaci, v tento moment většina z nás četla rychlostí zhruba 100 slov za minutu. V páté třídě bychom tak například 15 stran textu přečetli asi za 45 minut.
Všichni však dnes dokážeme číst rychleji, protože jsme se v této dovednosti neustálým tréninkem zlepšili. Většina zběhlých čtenářů, kteří neprošli žádným školením na rozvoj čtenářských dovedností, čte rychlostí okolo 150-250 slov za minutu (SZM). Pokud tedy nyní čteme rychlostí zhruba 175 slov za minutu, zvládneme 15 stran textu asi za 25 minut.
Ti nejsečtělejší z nás si vyvinuli vlastní pokročilejší techniky čtení, kterými se dostanou až k hranici 300 slov za minutu. Tuto hranici však sám od sebe překročí už jen málokdo.
Vzpomínáte ještě, jak jste se učili číst nahlas? Ať se budete snažit mluvit seberychleji, nejspíše nestihnete říci více než 250 slov za minutu. Tato ve škole naučená bariéra (tzn. číst rychlostí běžné řeči) většinu z nás omezuje ve schopnosti číst a vstřebávat informace.
Nutno dodat, že před nástupem „informační doby“ to nebyl takový problém, ale dnes to velmi brzdí v rozletu.
Jak rychle jsme tedy schopni číst, odstraníme-li tuto naučenou bariéru? Odborníci na tuto oblast se shodují, že většina populace je schopna po patřičném tréninku číst rychlostí více než 500 slov za minutu. Uvedených 15 stran textu lze tedy zvládnout za necelých 8 minut – tedy s velkou pravděpodobností až 3x rychleji než nyní čtete.
Co je však velmi důležité, je fakt, že si rychlejší čtenáři pamatují v průměru stejné množství informací jako lidé, kteří čtou výrazně pomaleji. Tento zdánlivý paradox bude vysvětlen na dalších stránkách.
Každý může číst mnohem rychleji a lépe. Školení čtenáři mohou zpracovat více informací v kratším čase a odbourat tak zbytečný stres. Pro práci či studium? Je jen na vás, jak tuto novou dovednost uplatníte.
2600 znaků = 437 slov
Neškolený čtenář
potřebný čas cca 105 sekund
Školený čtenář
potřebný čas cca 46 sekund
První pokusy, které se týkaly fyzické stránky čtecího procesu, provedl v roce 1878 francouzský oftalmolog Louis Émile Javal.
Aby mohl pozorovat, jak se oči při čtení pohybují, přichytil na bulvy svých pokusných objektů přísavky s perem. Díky tomu zjistil, že se oko nepohybuje při čtení plynule ale spíše trhanými pohyby. Trhaným zpracováním se má na mysli, že oči zaznamenávají text přesně jen v momentě, kdy se nehýbou. A naopak, při přesunu pohledu ze slova na další slovo nebo z písmene na písmeno žádný text ve skutečnosti oči nevnímají. Také přišel na to, že zatímco průměrný čtenář na jednu fixaci zachytí pět až deset písmen, výborný čtenář jich může zachytit i více než dvacet.
V roce 1894 byly o rychlém čtení publikovány první články, například v The Educational Review.
Dalším významným milníkem rychlého čtení byla První světová válka. Někteří piloti měli problémy s rozeznáváním obrysů spřátelených a nepřátelských letadel.
Právě pro ně byl vynalezen přístroj tachyskop. Ten promítal v různých časových intervalech různé obrázky letadel. Fotografie, jejich velikosti a úhly, pod kterými byly pořízené, se měnily, a intervaly mezi nimi se postupně zkracovaly. Po válce našel tachyskop uplatnění právě při výuce rychlého čtení.
První opravdový kurz rychlého čtení vznikl v roce 1925 na Syracuse University v New Yorku.
V roce 1929 vyšla první kniha o rychlém čtení od Waltera B. Pitkina: The art of Rapid Reading.
Tyto první a i dnes stále stěžejní metody rychlého čtení se opíraly o postupy, kde důraz byl kladen jednak na zajištění optimálních čtenářských podmínek a jednak na trénink postupného rozšiřování zrakového rozpětí (tak jako prvně u letců), přičemž širší zrakové rozpětí jde ruku v ruce s efektivnějším pohybem očí po řádku.
Výsledkem je pak běžně dvoj- až trojnásobné zrychlení čtení bez ztráty pochopení textu.
Čtyřicátá léta 20. století se pak nesla ve znamení různých přístrojů a výukových filmů, které měly pomoci zvyšovat rychlost čtení.
V 50 a 60. letech se všude ve světě začala objevovat jména odborníků, kteří položili další základy metod rychlého čtení a ze kterých se těží dodnes. Patří mezi ně Evelyn Woodová, manželé Leeuowi, François Richeaudeau, Wolfgang Zielke, I.Z.Postolevskij a E.G.Semenov nebo slovenský profesor a lingvista Jozef Mistrík.
Nejprve je podstatné, jak při čtení funguje náš zrak. Většina lidí se mylně domnívá, že čte klouzavým pohybem očí po řádcích. Aby však zrak mohl zachytit čtený text, musí se naše oči na chvíli zastavit, tzv. zafixovat. V ten moment nastupuje zpracování textu mozkem.
Doba, kterou náš mozek potřebuje ke vstřebání vizuální informace je asi 300 milisekund, tedy 0.3s. Během této fixace nečteme písmeno po písmenu nebo slabiku po slabice, ale více písmen současně (neškolený čtenář jen okolo 7 znaků, školený pak až okolo 20 znaků).
Přechod mezi nezkušeným pomalým čtenářem k rychlému tvoří tři základní návyky:
1
Potlačení artikulace a subvokalizace
2
Rozšiřování zrakového pole a snižování počtu fixací
3
Potlačení regresivních pohybů
1) Artikulace a subvokalizace jsou zbytky návyků, které si s sebou neseme už od základní školy. Náš mozek stále ještě zpracovává to, co vidí, přes hlasivky a sluch. Pokud například vidíme napsané slovo kůň, v duchu si ho vyslovíme, „uslyšíme“ jak zní a teprve potom si jej spojíme s představou koně.
V takovém případě se ale při čtení nikdy nedostaneme přes maximální možnou rychlost řeči (tj. asi 250 slov/min). Pro rychlé čtení je ideální cílový stav převést viděné slovo, například kůň, přímo do představy koně – tzn. vynechat zvukovou asociaci a tím zbytečný zpomalující mezikrok.
Artikulace se projevuje pohyby svalů úst a krku. Občas se projeví u všech, například když se setkáme s dlouhým málo známým slovem, nebo u textů v cizí řeči. Jak poznat jestli artikulujeme při čtení? Stačí si přiložit na krk nebo na tváře dlaň a počkat, zda při četní neucítíme pohyby svalů.
Subvokalizace je uvědomění si, že s daným slovem je spojen nějaký zvuk.
Jednou z možností, jak se artikulace a subvokalizace zbavit, je například přeříkávat si při čtení tiše nějakou frázi nebo číselnou řadu.
2) Rozšíření zrakového rozpětí. U pomalého i rychlého čtenáře je doba fixace víceméně stejná. Hlavním rozdílem mezi nimi je ale počet písmen, které na jednu fixaci zachytí. Rozšiřování zrakového rozpětí je tedy jednou z hlavních oblastí, kterou je třeba trénovat.
S tím jde ruku v ruce nerozlučně snižování počtu fixací na řádek. Čím více písmen jsme na jednu fixaci schopní zachytit, tím méně jich na řádek potřebujeme. Ztrácí se tak navíc i překrývání jednotlivých fixací, které je často způsobeno nejistotou čtenáře nebo nedostatečným tréninkem.
3) Regresivní pohyby jsou, jednoduše řečeno, vracením se v textu. Občas se to stane každému. Čteme a najednou zjistíme, že nevíme o čem. K regresivním pohybům může docházet z několika důvodů. Můžeme například číst obtížný text plný cizích slov, nebo dokument v cizím jazyce. Můžeme ale mít také zmatený text s podivně složenými větami a nelogicky členěný. Nebo může být na vině čtenář, ať už z nepozornosti a nesoustředěnosti nebo z nejistoty, kdy se bezdůvodně vrací v textu a ověřuje si, co už četl.
V prvním a druhém případě může být regrese oprávněná. Funkčních regresí se dopouští dobrý čtenář, který ví, kam přesně se v textu vrací a proč. I když i zde je třeba uvědomit si, že potřebné informace se v textu většinou nachází několikrát.
Čím důležitější informace, tím častější bude její výskyt. Není proto vždy nutné se v textu vracet.
Trénink rychlého čtení pomáhá odstraňovat překážky k efektivnějšímu čtení, ale je také výcvikem dovedností, které mají pozitivní vliv na pochopení textu.
Trocha čísel a srovnání času pro čtení
Pro demonstraci způsobu, jakým čteme, uvažujme strojopisné písmo, tedy normostranu – 60 znaků na řádek, 30 řádků na stránku. Dohromady 1800 znaků – jedna normostrana.
Oko neškoleného čtenáře se na řádku zastaví 7x - 9x, což při 0.3s na jednu fixaci dává v součtu 2.1 - 2.7 sekund na jeden řádek. Normostranu tak neškolený čtenář přečte za 63 - 81 sekund.
Výcvik rychlého čtení pomáhá rozšířit počet znaků vnímaných při jedné fixaci a také odnaučí čtenáře překrývat fixace (do určité míry samozřejmě, lidský zrak není přesný stroj). Oko se tak v jednom řádku normostrany zastaví pouze 3x - 4x.
Pro demonstraci našich čtenářských možností vyjděme z následujících (desetiletími ověřených) předpokladů:
Po splnění těchto předpokladů (například cvičením v aplikaci Rozečti.se) přečteme jeden řádek i pouhými třemi fixacemi za 0.9 sekund.
Normostranu textu tak školený čtenář zvládne i za pouhých 27 sekund. A to je opravdu třetina původního času.
Každým dnem se na nás valí víc a víc informací. Problémem už není ani tak dostupnost informací, ale spíše jejich výběr. Málokdo z nás může říci, že opravdu stihne přečíst vše to, co by si přál.
Cílem projektu Rozečti.se je nabídnout moderní a efektivní nástroj k zvládnutí každodenní záplavy informací – dovednost rychlého a efektivního čtení pro každého.
A to vše online. Interaktivní forma výuky zásadně kvalitativně převyšuje klasické samostudium a zároveň zpřístupňuje rychlé čtení širokému online publiku.
Kolik e-mailů a jiného textu každý den přečtete?
Díky online kurzu rychlého čtení Rozečti.se ovládnete dovednost rychlého čtení - naučíte se číst až o 100 % rychleji – a to již po krátké době pravidelných cvičení z pohodlí vaší kanceláře nebo domova.
P.S. Kvalitu online aplikace pro Vás neustále zlepšujeme a budeme tak činit i nadále. Děkujeme proto za Vaše náměty a doporučení.
Rychlé čtení je často definováno dvěma ukazateli: rychlostí čtení (ve slovech za minutu) a pochopením textu (to se uvádí v procentech).
Jednotliví odborníci se však liší ohledně toho, jaké rychlosti by člověk měl dosáhnout, aby se čtení opravdu dalo označit jako rychlé. Obvykle se uvádí míra rychlosti 250-300 slov za minutu. Avšak čtenáři, kteří prošli výcvikem, by měli dosáhnout rychlosti okolo 500 slov za minutu.
Protože při výuce se vždy jedná tak trochu o laboratorní podmínky, může takto získaná rychlost v reálnu poklesnout. Proto je například běžné v závěrečných fázích výuky dosahovat i výsledků okolo 600 či více slov za minutu, ale v reálu pak zcela stačí poradit si s/efektivně aplikovat 450 až 500.
Rychlé čtení by ale nikomu nepomohlo, pokud by nebylo doprovázeno pochopením toho, co vlastně čteme. A protože rychlé čtení je přece jen o rychlosti, pochopení nikdy nebude stoprocentní. Míra chápání textu by se měla pohybovat mezi 60-80%, v opačném případě se o nějakém „čtení“ nedá moc mluvit (spíš je to jen honění očí po stránce).
Jak vysoká rychlost čtení je ještě přínosná a kdy už připravuje čtenáře o informace z textu, to záleží jen na jeho individuálních schopnostech a konkrétním textu.
Jeden z francouzských odborníků na rychlé čtení, F. Richoudeau, dokonce tvrdí, že čím rychleji čteme, tím rychleji a lépe chápeme. Při rychlém čtení se totiž nové informace v mozku zpracovávají rychleji, což vede k lepšímu předvídání textu a to zase zpětně zvyšuje chápání.
Existují ale i opačné názory. Rychlosti čtení se podle některých odpůrců dosahuje na úkor kvality a právě i pochopení. Čtenář prý může přicházet o souznění s autorem, o hlubší náhled na text a hlavně o požitek ze čtení.
Tyto argumenty ovšem ztrácejí půdu pod nohama, pokud si uvědomíme, že rychlé čtení není určeno pro každý typ textu a pro každou situaci. Vždyť kdo z nás by chtěl přečíst třeba Pána Prstenů rychlostí 600 slov za minutu? Na různé druhy textu se hodí různé čtenářské techniky.
V předchozích odstavcích jsme si ukázali, jak vlastně probíhá proces čtení, na modelové ukázce demonstrovali, jakého zlepšení jsme schopni dosáhnout a objasnili, co je vlastně rychlé čtení. Je však třeba zdůraznit, že by bylo velkou chybou snažit se číst všechny texty stejným způsobem (a rychlostí), tedy stejnou technikou.
Novinový článek čteme jinak než matematická skripta plná vzorců a definic. Někdy dokonce není vůbec žádoucí snažit se číst rychle, například čteme-li sbírku básní či beletrii pro své vlastní potěšení. Abychom docenili krásu veršů a užili si detektivní zápletky i zvraty, musíme jim dát patřičný prostor.
Obecně lze říci, že rozdíl mezi dobrým a špatným (stejně tak školeným a neškoleným) čtenářem je v rozsahu čtenářských technik, které oba dovedou používat.
Zatímco špatný čtenář může číst každý text způsobem „slovo od slova“, dobrý čtenář se rozlétne v textu, kterému perfektně rozumí a zpomalí pouze, když se dostane do náročnější pasáže obsahující čísla, termíny nebo cizí slova.
Dobrý čtenář střídá techniky (a rychlosti) během četby stejně tak, jako zkušený řidič řadí rychlostní stupně během jízdy autem.
Aktivní čtení je hlavně a především o čtenářově postoji k danému textu. Jeho pravým opakem je bezmyšlenkovité klouzání očí po textu beze stopy vlastní iniciativy nebo hlubšího pochopení, bez cíle a nějaké zvláštní snahy, prostě pasivní přijímání předložených informací.
Aktivní čtenář má v první řadě stanovený cíl: chce zjistit určitou informaci, pochopit danou problematiku nebo si ověřit, o čem text je. Cíl mu dodává motivaci a motivace se projevuje v soustředění. Zkrátka, člověk se nefláká a kouká, aby pochopil.
Aktivní čtenář se nenechává textem vést. Naopak, předvídá ho. A pokud zjistí, že kniha nebo článek neobsahují to, co potřebuje, nebo mu to nepodávají stylem, který mu vyhovuje, nebojí se je zahodit a najít si jiný pramen informací.
Díky rychlosti čtení (předpokládáme, že aktivní čtenář dokáže využívat technik rychlého čtení – ať už je trénovaný nebo ne) postřehne na jednu fixaci větší část textu. Díky tomu pochopí význam celé věty dříve, než čtenář, který se textem prokousává slovo po slově. A proto je také schopen rychleji se zorientovat v myšlenkovém toku textu.
Aktivní čtenář vnímá text jako celek, ne jako sled jednotlivých vět. Během čtení klade otázky (nemusí to být nahlas), polemizuje s autorem nebo s ním přímo nesouhlasí. Po přečtení textu je aktivní čtenář schopen říct, co byla jeho hlavní myšlenka, jaký byl jeho závěr a o co se tyto závěry opírají.
Dalším velice zajímavým pohledem na aktivní čtení může být pohled pedagogů, kteří toto u svých studentů podporují od nejmladšího věku. Učit děti číst podle nich neznamená jen naučit děti rozpoznávat písmenka a spojovat je do slov a slova do vět. Je potřeba vést mladé čtenáře k aktivnímu přístupu k textu, k analýze a hledání významů a souvislostí. Konkrétní ukázkový návod shrnuje blogový příspěvek Rebeccy Alber na webu Edutopia.org do těchto bodů (podle autorky článku lze tyto postupy učit jak děti, které se teprve učí číst, tak i starší studenty zvyklé na učení se z psaného textu):
Efektivní čtení se na rozdíl od rychlého čtení nebo aktivního čtení nedá tak snadno definovat. Pokud byste se chtěli dozvědět, co přesně se za tímto termínem skrývá, a podívali se na tento termín do tří různých knih od tří různých autorů, v každé byste se dozvěděli něco více nebo méně odlišného.
Někteří autoři používají termín efektivní čtení jen jako synonymum pro rychlé čtení. Může to ale také být jen označení pro jakýkoliv účinný čtecí postup. Pokud bychom se ale podívali na všechny tyto definice jako celek, vyjde nám z toho, že efektivní čtení je vlastně to, že někdo čte efektivně. Tedy používá správný čtecí styl společně se správným čtecím postupem a oba dva jsou přiměřené jak dokumentu, tak cíli četby.
Mezi postupy efektivního čtení určitě patří rychlé a aktivní čtení a jednotlivé čtecí metody. Patří sem ale i práce s textem, jako je podtrhávání, dělání poznámek nebo výpisků, a práce se samotnými dokumenty, které čteme. Jako správní efektivní čtenáři bychom měli udržovat povědomí (a kdo nemá povědomí, tak alespoň nějaké poznámky) o dokumentech, které jsme četli a jaké informace obsahovaly – tedy vlastně takový čtenářský deníček.
Další metodou efektivního čtení je opakování si. Po dočtení knihy si nahlas v pár větách přeříkat, co jsme se dozvěděli. Trošku to připomíná biflování se ve škole, ale výsledkem bude, že si víc zapamatujeme a lépe si to pak vybavíme.
Efektivní čtení je vlastně obecné označení pro postup, který umožní co nejrychleji a s co největší účinností přečíst daný dokument, dostat z něj co potřebujeme a co nejdéle si to zapamatovat.
Způsob čtení každého textu závisí na dvou hlavních otázkách:
Dobrý čtenář by na tyto otázky měl být schopen odpovědět a podle toho zvolit vhodný způsob četby. Má na výběr z několika možností:
Slouží hlavně k základnímu seznámení s dokumentem, který budeme číst. Všímáme si hlavně nadpisů, autora, anotace a osnovy, pokud nějaká existuje. Pokud se jedná o knihu, důležitý je obsah, slovníček pojmů, bibliografie a zvlášť úvod a závěr, kde bývají shrnuta nejdůležitější fakta.
Informační čtení je tom, vzít knihu nebo časopis do ruky a podívat se o čem je, rychle ji prolistovat a seznámit se s její strukturou. To pomůže formulovat základní otázky, na které budeme chtít odpověď. Můžeme tak předem říci, zda dokument stojí za přečtení a kterým jeho částem je třeba věnovat největší pozornost.
Je to způsob čtení, při kterém se čtenářovy oči pohybují velice rychle po pomyslné diagonále stránky směrem dolů (i když v zásadě je jedno, zda se jedná o diagonálu, přímku nebo pohyb cik cak, záleží na tom, co vám zrovna vyhovuje).
Je to velice rychlý způsob čtení, při kterém by nemělo docházet k žádným regresím. Používá se totiž v případě, kdy se chce čtenář seznámit se základy daného problému. Při tomto druhu čtení si může zatrhávat části textu nebo vkládat záložky, aby věděl, kam se později vrátit.
Oči se při tomto způsobu čtení pohybují v textu velice rychle a hledají konkrétní klíčová slova. Nejedná se o čtení jako takové, protože čtenář spíše jen běží očima po řádcích a zastavuje se pouze v případě, že narazí na hledané slovo nebo sousloví.
Selektivní čtení je vhodné použít v případě, kdy hledáme konkrétní informaci.
Pro správné selektivní čtení musí čtenář vědět, o čem se v textu píše a musí předem znát danou problematiku.
…je vlastně čtením obyčejným. Je to pomalé až důkladné čtení textu, kdy je potřeba vnímat každé slovo. Uplatňuje se u čtení beletrie nebo při učení.
Při kombinovaném čtení se jednotlivé výše popsané styly skloubí dohromady tak, aby se čtenář co nejrychleji dobral cíle, tedy odpovědí na své vytyčené otázky.
V praxi to vypadá většinou tak, že ty části textu, které už známe, projdeme kurzorickým čtením a do statarického zpomalíme pouze v momentě, kdy narazíme na nový termín. Dále v textu použijeme selektivní čtení a vyhledáme všechny výskyty nového termínu, a statarické čtení použijeme opět v závěru na přečtení shrnutí.
Ke kombinovanému čtení patří i čtení opakované. Text většinou nestačí přečíst jen jednou, ale čtenář se k němu vrací i několikrát.
Rychlé čtení není vhodnou metodou pro každý tip čtení a pro každý materiál. Velmi důležité je využívat tuto dovednost pouze jako nástroj ke čtení ve chvíli, kdy text a materiál je pro tuto techniku čtení vhodný.
Jako obecně nevhodné materiály pro rychlé čtení lze zmínit beletrii či poezii, tedy druh četby pro radost. Naopak čteme-li pro získání informací a pochopení určité problematiky, lze rychlé čtení naplno využít.
Naplno také využijte technik aktivního čtení, tyto Vám často pomohou i více než jen samotné zrychlení.
Ale teď obecněji. V některých případech je dovednost rychlého čtení naprostou nutností. Obecně známé jsou příklady amerických prezidentů. Jen si představte ty stohy dokumentů, které musí (měl by) takový prezident denně přečíst. Pokud by neovládal pokročilé techniky čtení, zřejmě by mu na úřadování nezbylo mnoho času.
Theodore Roosvelt byl například známý tím, že denně prý přečetl i tři knihy. J. F. Kennedy absolvoval kurz rychlého čtení (v angličtině speed-reading nebo rapid-reading) ihned po nástupu do prezidentské funkce.
Člověk však nemusí být prezidentem, aby docenil možnosti, které se mu zvládnutím pokročilých čtenářských technik nabízí.
S ušetřeným časem lze naložit různě – přečíst více za stejnou dobu (třeba při učení), nebo naopak číst dobu kratší a věnovat se pak jiným záležitostem (typicky vhodné pro práci).
Těžko by asi dnes někdo předpokládal, že množství informací, se kterými běžně pracujeme, se v blízké době sníží – spíše naopak. A právě proto je více než užitečné odpoutat se od čtecích návyků nižšího stupně základní školy (někteří odborníci skutečně tvrdí, že běžný čtenář čte nezměněným způsobem od svých cca 12 let) a po absolvování jednoduché výuky začít číst skutečně naplno – tak, jak nám to vrozené schopnosti umožňují.
A jak tedy na rychlé čtení a jeho zvládnutí? Možností samozřejmě existuje více a je jen na vás, které z nich dáte přednost. My se ale s Rozečti.se zabýváme čistě online interaktivní výukou rychlého čtení a můžeme ji vřele doporučit :) Mezi hlavní výhody naší online aplikace patří to, že není vázaná na konkrétní počítač a odkudkoliv a kdykoliv tak můžete procvičovat (včetně tabletů s Android nebo iOS). Dále také klademe důraz na okamžitou zpětnou vazbu a po každém cvičení tak ihned vidíte, jak se vám daří či zatím nedaří.
Kromě rozpracované postupně dávkované a na obtížnosti rostoucí online výuky pak pro vás vyvíjíme i doplňková cvičení, která slouží jednak pro oddych při drillových cvičeních a jednak jako nástroje pro práci s textem a informacemi. Některé z nich vám tak mohou pomoci být při čtení efektivnější ihned a jiné třeba pomohou se čtením novin a časopisů.
Určitě doporučujeme aplikaci si alespoň vyzkoušet - je to zdarma a registrace zabere jen pár sekund...
Podstata základní formy výuky ve 14 předpřipravených lekcích (+6 bonusových) spočívá v teorii čtení, dále ve cvičení dvou dovedností - každé z nich pomocí několika různých cvičení - a následném měření postupu.
První trénovaná dovednost je úroveň zrakového rozpětí. Jedná se o délku řetězce, respektive počet znaků textu, které oči zachytí na jednu fixaci.
U neškoleného čtenáře je tato délka textu jen okolo 7 znaků na jednu fixaci. Cvičením lze ale dosáhnout i 20 znaků na jednu fixaci. Toto rozšíření jedné fixace či „čtecího zorného pole“ je tedy podstatou výuky první dovednosti.
Samotná cvičení v aplikaci spočívají v co nejpřesnějším určování zrakem zachycených obrazců, číselných hodnot, řetězců znaků a textu - samozřejmě o vzrůstající šířce.
Vzhledem k tomu, že naše oči zpracovávají text pouze, když se nehýbou, tedy když se na text fixují, je třeba věnovat pozornost i výuce správných očních fixací.
Podstata výuky této dovednosti je odbourání nadbytečných fixací, jejich zpřesnění a i částečné urychlení.
Cílem je, aby se oči zbytečně nevracely v textu, nepřeskakovaly z řádku na řádek a jinak nebloudily. Rychlé čtení zpravidla obnáší přesné fixování zraku a přesné přeskoky zraku při průchodu textem.
Neškolený čtenář obvykle využívá 7 až 9 fixací na jeden běžný řádek textu v knize. Cvičením lze počet fixací snížit a především spolu s rozšířením zrakového rozpětí se lze dostat i jen na 3-4 fixace.
Výuka očních fixací v aplikaci spočívá v tréninku rytmického přeskakování pohledu využitím sloupců různých šířek (pro určitý počet fixací), trénováním pozornosti, postřehu a také v procházení zraku po řádku přesně v rytmu zvýraznění částí textu. Důležité je především cvičit správný rytmus průchodu zraku textem tak, aby došlo k postupné automatizaci tohoto návyku.
I když jen samotné zlepšení mechaniky procesu čtení podstatně zvýší rychlost čtení, jen o zrychlení zraku to rozhodně není.
Ruku v ruce se správnými návyky pro rychlé čtení jde taky teorie čtení, různé čtenářské techniky, vyzdvihnutí konkrétních situací vhodných pro rychlé čtení a další instrukce a návody.
V každé ze 14 lekcí je tak vysvětlena část této teorie pro správné aplikování metod rychlého čtení, často doplněná i ilustracemi či videi. K této teorii se samozřejmě lze průběžně vracet. (a stejně jako celou aplikaci, i tu průběžně vylepšujeme)
Poslední částí každé výukové lekce, tedy po tom, kdy jako uživatel o kousek rozšíříte své zrakové rozpětí a nacvičíte rytmické pohyby očí po řádku v příslušné obtížnosti, je změření vaší aktuální rychlosti čtení.
Postup klasicky měříme přečtením kratšího textu, přičemž se měří jednak rychlost (slova za minutu) a jednak pochopení a zapamatování textu (pomocí kontrolních otázek). Důležité je zde zmínit, že v ideálním světě by ani testy rychlosti nebyly potřeba, ale protože každý se rád nějak poměřuje a sleduje svůj postup, jsou tyto součastí aplikace. Nemělo by však být vaším cílem číst tyto testy co nejrychleji, ale naopak poctivě uplatnit získané návyky a jen si zde ověřit, jak vám pomáhají či zda musíte dále procvičovat.
Pravidelným cvičením a zvyšováním náročnosti dochází v průměru k dvojnásobnému zvýšení rychlosti, respektive efektivity čtení a to bez kompromisů – bez ztráty pochopení čteného, ba právě naopak, můžete si zapamatovat i více (díky rychlejšímu vstřebání souvislostí v textu a díky využití aktivního a efektivního čtení).
Doporučujeme v rámci výuky opravdu dodržovat určitou pravidelnost a absolvovat pouze jednu lekci za den. Samozřejmě lze ale trénovat i mimo přednastavený online kurz a to v sekci Procvičování.
Můžete tak bez obav z ovlivnění svých výukových statistik trénovat jednotlivé vybrané cvičení nebo si jen měřit aktuální rychlost čtení. K dispozici máte vždy výběr požadované úrovně obtížnosti – úroveň aktuální a také dvou předchozích lekcí.
Součástí procvičování jsou také doplňková cvičení s nástroji, které pro vás vyvíjíme. Rozhodně vyzkoušejte předčítač, který vám zvolený text efektivně zobrazí tak, že zvládnete číst ihned jako profesionál. Sloupce jsou pak výborné pro trénink svislého čtení, které uplatníte v novinářském textu. A další cvičení jsou již na cestě.
Dále jsou vám v Rozečti.se k dispozici podrobné statistiky postupu, srovnání s přáteli i žebříček nejlepších uživatelů.
Sekce Časté otázky poskytuje odpovědi na nejčastější dotazy a běžné problémy při práci s aplikací.
V sekci Nápověda pak naleznete nejen podrobnější vysvětlení jednotlivých částí aplikace a všech cvičení, ale také informační zdroje a odkazy na tematicky podobné weby.
Registrace do aplikace.
Změřte si výchozí hodnoty rychlosti čtení před výukou – zbytečně nespěchejte, nejlepší je poměřovat Vaše zlepšení se skutečností.
Nastudujte si pokyny pro výuku z doručeného návodu k aplikaci či z vysvětlení před každým cvičením.
Absolvujte lekci 1 a udělejte si jasnou představu o výuce a tréninkových cvičeních.
Podle dosaženého výsledku můžete procvičovat nad rámec každé lekce v sekci Procvičování.
Věnujte Rozečti.se alespoň 30 minut denně a s rostoucí obtížností lekcí klidně 30 minut 2x denně i více.
Absolvujte jednu výukovou lekci každý den. Absolvování lekce zabere zhruba 15-20 minut času, další čas proto věnujte procvičování ať už rozšiřování zrakového rozpětí nebo očních fixací – podle toho, co Vám dělá obtíže.
Požadavky na rychlost čtení u závěrečného textu začnou být náročnější v závislosti na Vašich výkonech někdy od 6. lekce.
Pokud Vám dělá problém pochopit text při požadované rychlosti, nesnažte se za každou cenu postoupit do vyšší lekce, ale věnujte více času procvičování v sekci Procvičování.
Snažte se získaná doporučení aplikovat během dne při každé vhodné situaci – při čtení článků, emailů, novin a jiných materiálů.
Běžným jevem při výuce je určité zvýšení rychlosti skoro ihned, ale za cenu snížení pochopení. Zde je důležité vytrvat a překonat tyto prvotní obtíže, především dalším cvičením očního rozpětí a fixací na text. Jako u každého učení se novým dovednostem jde nejprve vše ztuha a s obtížemi, ale poctivým tréninkem nakonec dochází k ovládnutí této dovednosti a jejímu zautomatizování.
Procvičujte, trénujte, pracujte na sobě, absolvujte a po dokončení lekce 14 od nás dostanete certifikát absolventa.
V případě, že nemíříte tak vysoko, můžete o certifikát požádat i dříve, jakmile budete spokojeni se svým výsledkem.
Tým Rozečti.se | www.rozectise.cz | blog.rozectise.cz
Použitá a studovaná literatura
ALBER, Rebecca, 2013. Tools for Teaching: Developing Active Readers [online]. Edutopia [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.edutopia.org/blog/developing-active-readers-strategies-rebecca-alber